Když sem byla maminka pro mě byla středobod vesmíru. Ano, vybavuji si, že sem se líčila její rtěnkou, zkoušela její boty. Jak jsem rostla už maminka nebyla ten nejdůležitější člověk. V pubertě, byla promiň mami! I ta trapná matka. Některé maminky ve svých 35letech, no dobře 40letech vypadají pořád k nakousnutí. Nosí šaty, nebo upnuté džíny s volnou košilkou, vlasy od kadeřníka a parfém, který je parfém nikoli ,, pičifuk“ aby nikdo nepoznal, že nemam deodorant a ještě včerejší triko. No prostě moje maminka byla ta druhá strana. Ani neměla nadváhu. Jen si to myslela a nepečovala o sebe. Mě jako dospívající ženě to vadilo.
Když jsem se sama stala maminkou, napadla mě spásná myšlenka. Vzala sem telefon a ozvala se mamce. Mami? Máš odpoledne čas? Vyrazíme na nákupy. Jo! Zabralo to. Naše maminka začala od té doby chodit zase jako člověk. Říká mi víš zlatíčko. U nás ve městě nejsou takové obchody. Já to neznám. Tak vznikly naše pravidelné chvilky. Kdy si vyrazíme jednou za půl roku doplnit sezónní šatník. Uf to by bylo. Nikdo mě však neupozornil, že přijde další maminka. A no manželova. To už je, ale dámy a pánové, úplně jiná pohádka.
Tato dáma doma nosí oblečení, které by už ani na charitu nechtěly. No přece se to nevyhodí když už to vydrželo tolik let. Ale pozor. Když vycestuje za hranici obce. Nebo jede na návštěvu stává se zní opět žena. Lak na vlasy, parfém, krásné šaty nebo dokonce i podpatky. No supr čupr baba.
Ale proč doma, ze sebe dělá popelku? To my hlava nebere. Když přijedu s něčím novým na sebe vidím jak jí svítí oči. Ráda si zkouší moderní kousky, ale často se kriticky zhodnotí. Prý moc na tělo. No jako jo, ale od toho jsme ženy ne? Jako nikomu to neberu pohodlí je pohodlí, ale sakra proč nosí ženy, pánské trika. Ano, a ještě dobrovolně. No trochu jsem odbočila k módě, ale můj cíl byl vám trochu popsat roli dcery versus oblékání maminek. Maminky, až přijdete k šatníku, každý kousek oblečení kterému je 15+ vyhoďte. Má to už za sebou, nemá? Tak jste no nenosily! A teď už to nezachráníte.