Všichni víme, jak navenek funguje naše zdravotnictví. Když nás sužuje nějaká ta nemoc, obvykle vyrazíme k doktorovi a pak do lékárny, případně jenom do lékárny, není-li to zase až tak vážné a máme představu, co si s tím počít.
Do lékáren (a někdy i k doktorům nebo do nemocnic či jiných zdravotnických zařízení) míříme proto, abychom si odsud odnesli něco, co má náš souboj s nemocemi pomoci dovést do vítězného konce. Tedy zřejmě nějaké ty léky.
Ale jak to funguje ‚v zákulisí‘? Co všechno se děje, abychom měli jistotu, že až doputujeme do lékárny, seženeme tu skutečně to pravé? Díky čemu nám v lékárnách nenabízejí jenom nějaké ty bylinky nebo bezvýznamné potravní doplňky, případně díky čemu nezejí takové lékárny dokonce prázdnotou?
Aby lékárny i jiná zdravotnická zařízení mohly fungovat, je třeba tu mít i výrobce a dodavatele toho, co má při léčbě různých neduhů pomáhat. A věřte mi, že to nemůže být jenom tak někdo. Kdyby se tu využívaly služby kohokoliv, kdo by byl ochoten někdy někam něco přivézt, nebyla by vůbec žádná jistota, že se tu nejde něco, co by nám pomohlo. A pak by naše zdravotnictví vypadalo jako to v zaostalých rozvojových zemích, kde se někdy musí léčit tím, co zrovna je, a někdy dokonce není k dispozici zhola nic.
Ale u nás naštěstí probíhá výroba i distribuce léčiv na dostatečně vysoké úrovni, máme tu firmy, na které je v tomto ohledu všestranně spoleh. Naše farmaceutické firmy se starají o to, aby nám léčiva a zdravotnické potřeby nescházely, abychom měli vždy své jisté. A za to bychom jim měli být vděční. Protože se tím dotyčné firmy sice živí, ale nejen to. Prokazují nám tím i dobré služby, bez nichž by se mnozí z nás neobešli. Díky jejich spolupráci s lékárnami, lékaři, klinikami, zdravotními středisky, nemocnicemi a výzkumnými ústavy nejsme odkázáni na to, abychom si sami na loukách a v lesích sbírali byliny, učili se zaříkávadla či si přikládali pijavice v naději, že se snad stane zázrak a utečeme hrobníkovi z lopaty.