Není to tak dávno, co se i naší zemí prohnalo doporučení, abychom si do mobilních telefonů uložily tři ICE čísla, nazvaná ICE1, ICE2 a ICE3. Tato zkratka vychází z anglických slov In Case of Emergency, tedy pro případ nehody.
Princip byl jednoduše takový, že pokud se vám stane nehoda, tak záchranáři budou moci zavolat na některé z daných čísel. Tím jednak dají vašim blízkým vědět, co se vám stalo, a zároveň budou moci získat důležité informace například o alergiích na léky, dlouhodobé nemoci jako například cukrovka či srdeční vada a podobně, které by mohly mít vliv na vaši záchranu.
Jako tyto kontakty jste měli vybrat někoho blízkého, kdo tyto informace skutečně má a může je v případě potřeby poskytnout. To vám teoreticky může i zachránit život. Je tedy pochopitelné, že tato rada byla velmi široce sdílena. Přeci jen, na první pohled vypadá velmi rozumně. Ovšem pouze na první pohled.
Je totiž potřeba si uvědomit, že záchranáři obvykle nemají čas hledat mobilní telefon oběti. Většinou se soustředí pouze na to, jak ji stabilizovat a co nejrychleji dopravit do nemocnice, kde se jí dostane potřebné pomoci. Na hledání telefonu tedy rozhodně není čas.
Dalším faktorem, který je potřeba vzít v úvahu, je to, že prakticky všichni z nás máme svůj mobilní telefon z bezpečnostních důvodů zamčených, ať už pomocí PIN kódu, otisku prstu či rozpoznání obličeje. Je tedy značně nepravděpodobné, že by se do něj mohl některý ze zdravotníků jen tak dostat.
I to jsou důvody, proč je něco takového zbytečné. Jistě, příbuzní jsou kontaktováni, avšak většinou až po převozu do nemocnice, kdy už se situace poněkud uklidní. Rozhodně se tedy nevyplatí touto radou řídit.
Dobrá, ale co když skutečně máte alergii na léky, berete například léky na ředění krve, nebo jste třeba diabetik? Pak je vhodné mít u sebe kartičku, na které to bude jasně uvedeno a kterou záchranáři snadno najdou. To vám pak život skutečně může zachránit.